Stříbro má velmi zajímavé vlastnosti jak z fyzikálního, tak z chemického hlediska. V průmyslu je vyhledávané a často nenahraditelné.
Chemické vlastnosti stříbra
Stříbro v chemii
Stříbro má značku Ag a v periodické tabulce prvků je na 47. pozici. Ačkoliv je stříbro počítáno mezi ušlechtilé kovy, jeho stálost není až tak vysoká jako například u zlata. Stříbro neobstojí při kontaktu s kyselinou dusičnou, koncentrovanou kyselinou sírovou nebo s alkalickými kyanidy za přítomností kyslíku. Slabší koncentrace kyseliny sírové nebo minerálních kyselin se stříbrem nereagují. Stříbro je náchylné na kontakt se sirovodíkem (H2S). Při kontaktu začne povrch černat. Z tohoto důvodu se nedoporučuje v termálních lázních nosit stříbrné šperky, které by mohly zčernat. Pomocí uvedených chemikálií je možné testovat pravost stříbra.
Fyzikální vlastnosti stříbra
Stříbro má velmi dobré elektrické vlastnosti. Díky vysoké elektrické i tepelné vodivosti (používá se k testování pravosti) a poměrně nízkému bodu tání (961,78°C) se hojně používá v elektronice. Stříbro vykazuje vysokou světelnou odrazivost. V různých sloučeninách se proto využívá v kvalitních zrcadlech. Vysoká odrazivost stříbra je také využívána při optickém záznamu dat na CD, DVD, BluRay a dalších optických záznamech dat.
Stříbro je diamagnetický kov. Stříbrnou minci tedy na magnet nechytíte. Hustota stříbra je 10,49 g/cm3, což z něj dělá vzhledem k váze poměrně skladný materiál. Nemá tak vysokou hustotu jako například zlato, ale i tak by krychlička stříbra o rozměru 10x10x10 cm vážila 10,49Kg.